Pro pečující osoby v DS
Něco u dítěte nesedí.
Co konkrétně sledovat podle věku, čemu věnovat pozornost a kdy je čas to s rodiči otevřít.
Pamatujte: identifikujeme riziko, ne diagnózu.
Naším úkolem v DS není určit, co dítěti je. Naším úkolem je všimnout si signálů, dobře je popsat a rodičům doporučit návštěvu pediatra.
Na co se zaměřit podle věku
Položky níže jsou červené praporky – signály, které samy o sobě nic neznamenají, ale stojí za sledování.
do 12 měsíců
Kdy zbystřit
- Nereaguje na své jméno do 9–12 měsíců.
- Nenavazuje oční kontakt s pečující osobou.
- Neusmívá se v sociálním kontaktu, neopětuje úsměv.
- Neudrží zájem o předmět, který mu ukazujete.
- Nepoužívá gesta — nemává, neukazuje prstem, netleská.
- Žvatlání ustává nebo nepřichází vůbec.
12–24 měsíců
Sociální a komunikační milníky
- V 18 měsících neukazuje prstem na to, co ho zajímá.
- Neopakuje jednoduchá slova, nepoužívá první slůvka.
- Nesdílí pozornost — nechce vám něco „ukázat“.
- Neopětuje sociální hru (cukání, paci paci, schovávání).
- Reaguje na zvuky neobvykle — nereaguje na hlasité, reaguje nadměrně na běžné.
- Začne ztrácet slova nebo dovednosti, které dříve měl — regres je vždy důvod ke konzultaci.
2–3 roky
Hra a komunikace s vrstevníky
- Nemluví v jednoduchých větách (2–3 slova).
- Nezapojuje se do hry s ostatními dětmi, hraje si vedle, ne s nimi.
- Nezvládá symbolickou hru (krmení panenky, telefonování banánem).
- Neumí si poradit s drobnou změnou v režimu — reaguje silnou úzkostí nebo vztekem.
- Opakuje slova nebo věty jako ozvěnu, bez porozumění.
- Vyhýbá se dotyku, objetí, společným aktivitám.
- Má velmi úzké, repetitivní zájmy (pořád totéž auto, jeden druh hry).
Kdy už je potřeba zbystřit
Jednotlivý signál nestačí. Pozornost si zaslouží situace, kdy:
- vidíte u dítěte tři a více signálů z jednoho věkového pásma
- dítě některé dovednosti dříve mělo a ztratilo je (regres)
- signály přetrvávají déle než dva měsíce
- obavy mají i rodiče – nebo naopak vůbec o tom nemluví
Co dělat, než si promluvíte s rodiči
- Pozorujte dítě tři až čtyři týdny napříč různými situacemi (ráno, oběd, volná hra, řízená činnost).
- Pište si konkrétní pozorování – datum, situaci, co dítě udělalo nebo neudělalo. Bez interpretací.
- Sdílejte s kolegyní v DS, ať vám pozorování potvrdí nebo zpochybní.
- Připravte si tři až čtyři nejvýraznější příklady. Krátké, věcné, bez hodnocení.
Navazující kroky
Identifikujeme riziko, ne diagnózu.
Obsah vychází z projektu NVV – velmi včasná identifikace rizik.